Jednoduchost vs. flexibilita
OpenStack je složitý – i základní instalace je tvořena zhruba desítkou funkčních modulů, z nichž každý má hned několik komponent (API, worker vrstvu, message bus, HAproxy) a ty jsou buď distribuovány v clusteru řídících uzlů a některé mají dokonce i služby přímo v compute node serverech. Odladit to a dát dohromady není vůbec jednoduché – proto doporučuji obrátit se na Hewlett Packard Enterprise a Helion portfolio. Jak ale vymyslet instalaci něčeho takového? Navíc to není jen o počátečním rozchození – potřebujete cloud updatovat, patchovat, přidávat nody, vyměňovat poškozené servery.
První cestou je uspořádat systém inženýry v labech a výsledný stav zmrazit do formy image bare metal serveru (takhle se to dělalo v Helion OpenStack 1.0 s TripleO instalátorem) nebo hotové VM (tak to řeší Helion CloudSystem). Instalace je pak velmi jednoduchá a hlavně opakovatelná – vždy to dobře dopadne. Nevýhodou pak je ale nižší flexibilita – něco je možné dokonfigurovat, ale často nemůžete měnit základní vlastnosti a design cloudu. Ten je daný stavem obrazů.
Druhá cesta je specifická instalace u každého zákazníka. Řeknete si kde jaké služby mají být, co (management, storage provoz, control plane) a jak se má síťově oddělovat (VLANou nebo fyzickým portem). Rozhodnete se kolik řídících nodů chcete mít a jaké služby na nich budete provozovat. Přiřadíte si disky různým úlohám a službám (kde má být control plane databáze, kde logy, kde OS, kde tenant VMka, kde Swift object store apod.), nastavíte Swift ringy a tak dál. Každá instalace ale bude specifická a bude vyžadovat přítomnost zkušeného člověka – flexibilita tu je, ale za cenu složitosti.
Helion OpenStack 2.0 přichází s řešením spojujícím flexibilitu a relativní jednoduchost – s Helion Lifecycle Manager. Je to jen o kousíček složitější, než fixní diskové obrazy, a přitom nabízí obrovskou flexibilitu. Chcete cloud řídit ze tří nodů v HA nebo z jednoho pro demo či PoC nebo z patnácti s rozprostřenými službami pro škálu ve stovkách fyzických compute nodů? Jak chcete, aby virtuální distribuovaný routing posílal data ven včetně možnosti definovat víc externích sítí (výstupních bodů) a ty určovat VLANou a nebo třeba fyzickou NIC na compute nodu? Nebo nechcete celý OpenStack, ale jen Swift objektovou storage? Nic z toho není problém!
Flexibilita bez komplexity – to je Helion OpenStack 2.0.
Nainstalujte host Linux for Helion OpenStack
Helion OpenStack přichází i s operačním systémem specificky pro něj odladěným (hardened OS). Jde o host Linux for Helion OpenStack – obsahuje vše potřebné pro provoz OpenStack. Pokud se rozhodnete virtualizovat skrze KVM hypervisor, je vám plně v ceně k dispozici s host Linux (nemusíte si kupovat navíc), ale lze samozřejmě řídit i vSphere prostředí. Jsou v něm jen ty potřebné služby, což je dobré pro bezpečnost i spolehlivost. Nejprve tedy vezmete jeden fyzický server a z ISO nainstalujete hLinux.
Nainstalujte Helion Deployment node
V serveru rozbalíte aktuální deployment prostředí a spustíte Ansible playbook, který připraví deployment node. Od této chvíle už můžete přistoupit k instalaci cloudu. Pokud vám vyhovuje přednastavený scénář, můžete využít GUI instalátor – v něm odpovíte na pár otázek (kde jsou další servery a co mají dělat) a spustit instalaci. Pro větší flexibilitu ale doporučuji postupovat přes soubory popisující váš nový cloud.
Popište svůj cloud
Vyberte si některý ze startovacích scénářů (3-node HA s KVM a VSA storage, 3-node HA s KVM a CEPH storage, 3-node HA s vSphere, 15-node HA s KVM pro stovky serverů apod.) a upravte ho pro svoje potřeby. Definovat můžete velikost control plane, počty uzlů, rozprostření služeb, síťové nastavení a izolaci různých typů provozu (control plane, management, tenant traffic, storage, externí sítě, provider sítě). Dále řeknete jaké máte typy serverů – jaké mají síťové porty a PCI adresy, kolik mají disků. Pro každou roli (službu, compute node apod.) můžete změnit nastavení rozdělení disků pro různé účely. Velmi flexibilně a při tom z jednoho místa popíšete výslednou podobu svého cloudu.
hLinux pro compute a storage nody
Celý Helion Lifecycle Manager masivně využívá konfiguračního systému Ansible – pracuje tedy se vzdáleným OS přes SSH a nainstaluje na něm vše potřebné. Nejdřív je ale tedy nutné mít na serveru hLinux. To můžete udělat ručně z ISO souboru, nějakým svým oblíbeným instalátorem a nebo využít přímo HLM. To má v sobě Cobbler implementaci a dokáže instalaci udělat za vás přes PXE boot. V předchozím kroku jsme si popsali cloud – řekli kde máme řídíci servery, kde máme třeba našich 30 compute node serverů a kde chceme mít například 6 serverů pro StoreVirtual VSA. Současně jsme u serverů mohli vyplnit jejich IPMI (například HPE iLO) údaje (IP adresu a login lights-out správy). Díky tomu se Cobbler o vše postará. Všechny servery vypne, nastaví boot ze sítě a nainstaluje do nich hLinux, na kterém později poběží vás řídící node, KVM compute node, StoreVirtual VSA storage, CEPH storage nebo scale-out Swift storage (v případě použití vSphere musíte Helionu OpenStack předložit už nainstalovaný VMware cluster – OpenStack mluví s VMware světem přes vCenter).
Nainstalujte cloud
Teď už máme všechno připraveno. Popis celého cloud prostředí a hLinux na serverech. Teď spustíte Ansible playbook a budete čekat – HLM udělá to, co by jinak v tisících krocích musel dělat zkušený expert. Až to bude hotové, máte svůj IaaS cloud.