Mesosphere DC/OS jsme minule jednoduše rozběhali v Azure Container Service a dnes už je na čase zkusit první krůčky. Dnes si spustíme “dlouhohrající” úlohu, tedy něco, co dlouhodobě běží (například web server, aplikace apod.). Řeč bude o Marathon framework pro Mesos, který je ale krásně a přímo integrovaný do DC/OS GUI i příkazové řádky.

Dejme scheduleru jednoduchý proces – bash skript

Určitě už čekáte na ty kontejnery, ale nechme je teď chvilku stranou. Kontejner je způsob jak velmi dobře a přenositelně dostat na jednoduchou hromádku aplikaci se vším co potřebuje pro svůj běh. Ve finále je to ale soustava souborů, spouštěcí příkaz a následné běžící procesy. Tak funguje i běžný OS a my nemusíme nutně kontejner použít. Začněme tedy něčím jednoduchým.

Nejprve se připojíme do DC/OS clusteru a samozřejmě zjistíme, že aktuálně žádné zdroje nevyužíváme.

Pojďme do záložky Services a klikněme na Deploy Service.

Spustíme si teď jednoduchý bash skript, který bude dokola něco vypisovat do konzole. Zatím bez kontejneru, pouze proces. DC/OS pro nás najde vhodný node, na kterém to provede. Všimněte si nastavení zdrojů, které chceme rezervovat – 20% jednoho CPU jádra.

Spusťte službu a podívejme se, jak to dopadlo.

Můžeme rozkliknout službu a podívat se na detaily.

Podíváme se do logu.

To vypadá dobře. Pojďme teď tento proces spustit ve více kopiích, třeba 10x. Jděte do služby a změníme škálu.

Během vteřiny uvidíme výsledek.

Stáhneme celou aplikaci

Takový způsob spuštění procesu samozřejmě není nějak zásadně užitečný, protože do okna se nám toho mnoho nevejde a možná bychom potřebovali nejprve stáhnout nějaké soubory, obrázky, zkrátka to, co aplikace potřebuje. DC/OS může při spouštění stáhnout soubory a umístit je do adresáře a to včetně možnosti stáhnout zip/tar s celou aplikací, který DC/OS rozbalí. My si zkusíme udělat totéž, co v předchozím případě, ale místo přímého zápisu do okna si stáhneme skript a ten spustíme.

V okně s příkazem zajistíme spustitelnost souboru a spustíme skript (ale ještě na Deploy neklikejte).

Otevřete Optional a do Uri vyplníme adresu, kde si DC/OS stáhne naše soubory, v mém případě skript.

Spustíme a podíváme se do logu.

Funguje !

Náš první kontejner

Dokázali jsme spouštět procesy, u kterých DC/OS (a především Mesos pod kapotou) zajistil jejich izolaci (cgroups, namespaces). Data a soubory jsme byli schopni dodat ze vzdálené URI. Dnes ale existuje příjemnější a praktičtější způsob, jak vzít aplikaci i s prostředím a zabalit ji tak, že je přenositelná. Ano, Docker kontejner je ta možnost. DC/OS aktuálně pracuje na rozvolnění vztahu mezi Docker API a DC/OS, takže do tohoto systému nejen můžete používat Docker, ale výhledově i jiné potenciální varianty.

Pro dnešek si jen spustíme Docker image s jednoduchým webovým serverem (na ten se ale síťově nedostaneme, nezkoušejte to – k tomu se v seriálu teprve dostaneme).

Protože Docker formát v případě našeho image obsahuje i výchozí vstupní příkaz, nebudeme nic vyplňovat.

Vyplňte název Docker image z veřejného repositáře a spustíme úlohu.

Aplikace nám jede.

A logy z ní vidíme.

Dnes jsme si vyzkoušeli základní funkce DC/OS pro dlouhohrající aplikace. Příště se podíváme na krátkodobé plánované úlohy.